Recenze hry Resident Evil VII (CZ language game review)

  • by
Recenze hry Resident Evil VII (CZ language game review)

Hra Resident Evil je již nějakou dobu venku, já měla šanci si ji také zahrát a rozhodla jsem se vám sepsat svých pár postřehů k ní a třeba právě díky mé skromné recenzi se na hraní této hry vrhnete i vy 😉

Jinak zakoupit si ji můžete třeba tady v tomto odkazu a koupí mne můžete i trochu podpořit 😉


JO A PAMATUJTE SI: (slight) SPOILER ALERT!

A než se začne vůbec s hodnocením gameplaye samotného, pojďme hru vzít a srovnat ji s předchozími díly:

Oproti předchozím dílům hrajeme REVII z pohledu první osoby, což je dost vítaná změna. Pamatuji si jak jsem nějaký pátek zpátky s nadšením zapnula pátý díl série a přes svou postavu často vůbec neviděla při střelbě, interakci s věcmi a to se stalo časem tak otravné, že jsem hru zase rychle vypnula. To se tady nestalo a musím přiznat s odstupem času, že byl začátek hry asi tou její nejlepší částí, což hru sice šlechtí, ale klesající zábava při hraní může i některé hráče odradit – zábava by se při hře měla až do finiše stupňovat, nebo ne?


Ale vraťme se zpátky k samotnému hraní- jak je už snad u všech her zvykem, přivítá nás dlouhé – PŘEdlouhé – intro (a já se občas ptám: Nemůžete nás nechat hned hrát a příběh vysvětlovat postupně? Nebo udělat intro interaktivní? Prosím!) a zasadí nás do příběhu, kdy zase zachraňujeme princeznu ze strašidelného zámku. No – eh – princeznu – už od začátku se úplně animace hlavní hrdinky Miy moc nepovedla, a i z toho důvodu si slečna mé sympatie nezískala… Jen se na ni TADY podívejte!!!

I přesto, že je všem jasné, co se stane, náš hrdina Ethan sedne do plechového koně a jede ji zachraňovat. *FACEPALM* Takže všichni tušíme, co se stane…

Jedna z prvních věcí, která mne na hře zamrzela (ale nepřekvapila, jelikož to bývá asi u všech podobných titulů…), byly jasně naskriptované události a nemožnost volného pohybu. Tedy prostě cesta je vždy jen jedna, z cesty se nelze dostat a lze tedy jít pouze dopředu, nebo se vrátit – to je u hororovek celkem standard, ale možná jsem čekala víc:


 

Pochvalu si určitě zaslouží atmosféra, kterou vykreslují hlavně povedené zvuky a celkem vydařená světla. Co ve hře úplně nevychytali, jsou zvuky vlastních kroků, které mne ve hře děsily od začátku až do konce…


 Uložit si hru nemůžete vždy, když chcete, což přispívá k napětí v samotné hře a strachu, který ve vás vyvolává. Ukládat hru lze na přehrávače, které jsou umístěny na různých místech hry a na jejichž objevování jste ze začátku závislí a postupem času je máte k dispozici stále častěji, což činí hru méně náročnou a tak nějak se člověk méně bojí.


Co se ale opravdu hře povedlo jsou flashbacky, které nacházíte uložené na VHS kazetách. Jsou to v podstatě kazety natočené jiným člověkem, které můžete vy sami hrát a ne pouze nečinně sledovat jako v jiných hrách. Dokonce vám někdy flashbacky pomohou řešit situace ve hře samotné a pomohou prostě „nezemřít“. Například v této části hry se ve flashbacku dozvíme o tajném průchodu, který nám v podstatě ukáže cestu dál: Palec nahoru!

Palec dolů je za již zmíněné nascriptované akce, které bývají často dost předvídatelné a člověk pak v průběhu hry spíše hádá, kdy se něco stane, místo aby byl stále napjatý a v nejistotě. Jukněte třeba na tuto mou akci „ve vodě“.


Miu docela rychle najdeme a vydáme se za ní, jenže, aby toho nebylo málo, tak je ještě nakažená a stává se z ní docela pěkná potvora, což ve mně zanechalo asi ten nejsilnější zážitek z celé hry, jen se podívejte:


 

A nejhorší na tom asi je to, že na celém tomto začátku nemáte k dispozici zbraň a získáte ji až při tomto střetu s Miou. A jak už to znáte třeba i z Outlastu, nebo Alien Isolation, absence zbraně nebo držení zbraně, která nefunguje, je něco, co vám dokáže z běžného herního zážitku udělat zážitek hororový… My si tohoto pocitu ale příliš neužijeme, protože zbraně, jež jsou celkem dobře účinné, získáme celkem brzy ve hře 🙁

Zjistíme, že jsme se ocitli v domě rodiny, která je stejně nemocná a nebezpečná jako Mia ve své podobě potvory a v průběhu hry se musíme prokousat přes všechny členy této rodiny a porazit je jako jednotlivé bossy. No, nejsou sladcí? Velmi brzy se tak z celkem slibné hororové hry stane spíše hra akční s prvky adventury – získáváme klíče, odemykáme nové cesty a sestavujeme puzzle, abychom se dostali dál a přitom vraždíme příšerky a občas se i trochu bojíme a schováváme.

Asi bych teď skončila s vyprávěním příběhu – prozradím vám pouze to, že vás čeká jedno rozhodnutí, které velmi silně ovlivní to, jak hra dopadne, což je na jednu stranu hodně super, ale je to rozhodnutí celkem průhledné, takže se asi každý dokáže rozhodnout „správně“.

Dále bych se asi věnovala spíše výrazným plusům a mínusům samotné hry, které vám pomohou lépe se rozhodnout, jestli do hry jít, nebo ne:

Plusy:

  • 1) Atmosféra hry je naprosto dokonalá a ve spoustě případů hra dostojí přízvisku „hororová“
    • Příklad najdete v druhém videu
  • 2) Příběh má nečekané rozuzlení, které může hráče překvapit a některé oldschoolery potěšit!
  • 3) Příběh není závislý na ostatních dílech z franchisu Resident Evil, takže si ho můžete v klidu vychutnat i bez předchozích zkušeností.
  • 4) Hráč musí zapojit mozek, aby na některé záludnosti hry přišel (často se učí smrtí), aby objevil určitě předměty, nebo přišel na to, jak porazit své protivníky. To může být výhodou pro hráče, co rádi výzvy, nevýhodou pro ty, kteří si chtějí u hry spíše oddychnout a „jen se bát“.


Mínusy:

  • 1) Používání předmětů (nejen) z inventáře je často zdlouhavé a o to více frustruje ve stresových situacích.
    • PŘÍKLAD ZDE – otevření poklopu trvá tak dlouho, že to vypadá, že nás dřív nepřítel odhalí.
  • 2) Boss fighty bývají často nepřehledné a bývá velmi obtížné přijít na to, jak bosse zneškodnit. Hra vám v těchto případech nijak nenapovídá, a to v některých situacích herními enjoymentu nedodá.
    • PŘÍKLAD ZDE – první z boss fightů, kde člověk musí najít všechny předměty a ještě přijít na to, co přesně dělat.
    • NEBO ZDE  – příšerné trápení v boss fightu, kdy pomocí stálého umírání zjišťujete, co asi máte nebo nemáte vlastně proti bossovi dělat.
  • 3) Nalézání předmětů je ve hře pouze jako „side quest“ – může to tedy dopadnout tak, že hru procházíte bez důležitého vylepšení a obtížnost se stane téměř nezvladatelnou aniž by vám hra jakkoliv napověděla, že jste něco přešli…
    • PŘÍKLAD ZDE – předlouhé mazání se se zmutovanými příšerami  a neustálé umírání jen proto, že člověk nemá tu správnou zbraň…
  • 4) Jumscary jsou často předvídatelné a nascriptované. Je důležité úmyslně nevyužívat veškerých vhodných příležitostí k vyděšení hráče. Když člověk dělá nějaký úkon často bez problémů, tak ho jakákoliv změna překvapí. Pokud se něco “nepředvídatelného” stane pokaždé, když daný úkon děláme, jump scary již nejsou tak děsivé.

Mé závěrečné hodnocení hry je: 66 %

Hra mne hlavně ze začátku příjemně překvapila svou atmosférou, postupem času se z ní stala spíše akční puzzle hra, jejíž prvky se někdy mohly zdát hráči až frustrující. Celkově však hra pobaví a splní svůj účel.

A na celý gameplay Resident Evilu se můžete juknout TADY!

Vaše

Germia

P.S. Speciální dík patří ALZA.CZ

Published: 26.06.17 8:39, Pacific Standard Time

Liked it? Take a second to support GERMIA on Patreon!

Napsat komentář